Knihu Nemohli jsme přihlížet – mi s různými starostmi a ověřováním informací – trvalo zhotovit deset let. Nevědomky jsem pro její rozsah 700 stran a nutnosti rozdělení na dvě části napsal vlastně knihy dvě. Třetí knihu, s určitou spojitostí, ale nezávislou na tomto ději, jsem již také dokončil. V hlavě se mi rodí ale mnoho myšlenek a troufám si říct, že pro moje nadšení ani tato nebude poslední.

Často i sedím a přemýšlím, jaký další příběh stvořím a jak se bude odvíjet. Všichni moji blízcí jsou přesvědčeni, že se knihy budou stále točit kolem druhé světové války. Výše jsem sice zmínil zájem o historii, což je kromě zaměření na druhou světovou válku zamýšleno i všeobecným pohledem, proto by mě i lákalo napsat román o Římské říši. Příbuzní ale mají pravdu. Potřeba psaní o válce druhé, ač je pro moji citlivou osobnost bolestivé a mnohdy nepříjemné, mě neskutečně naplňuje a dodává pocit určité záslužnosti spojené s rozšířením uvědomění problematiky doby. Kdo ale ví, co nám budoucnost přinese. S věkem přichází moudrost a různé nápady, obzvlášť když je osoba něčím potěšena a daná činnost ji naplňuje.